KOSHULKA

V hlavě brouka

Pionýr je členem mezinárodního falkonského hnutí. Píšeme záměrně falkonského, protože popisem „sokolského“ či „jestřábího“ bychom se mohli navzájem uvést v omyl. Toto hnutí je více známé pod zkratkou IFM-SEI a po praktické stránce tím, že pořádá celou řadu vzdělávacích seminářů a jiných zahraničních akcí.

Díky stále se rozšiřující mezinárodní spolupráci, mohl již leckterý pionýr přijít do styku s oněmi falkony či zástupci jiných sdružení z celého světa.

Hnutí a jeho význam

Co bylo však vždy na první pohled patrné, byla zejména jednota a to nejen ideová, ale také vizuální a to u členů, pro které je falkonské hnutí domovskou organizací s jakousi pobočkou v jejich vlastní zemi. Na celém dojmu, z jejich sladěnosti v odívání, měla později velký podíl naše vlastní zkušenost, například v té chvíli, kdy jsme obdrželi nějaký kus takového oděvu darem a mohli si jej tak vyzkoušet na vlastní kůži.

Zvláště výrazná je pak falkonská blůza s kapucí, která se stala námětem a inspirací Koshulky.

Má mnoho výhod. Není to košile, tedy většinou ji nic nezakrývá. Není to bunda, není mohutná a určená jen do vybraných povětrnostních podmínek. Je to něco mezi s velmi širokým spektrem použití.

Tenkrát poprvé

Míša, autorka návrhu Koshulky, již delší dobu přemýšlela o podobné koncepci a celkovou motivací pro to všechno byl fakt, že spousta lidí, kteří Pionýr hrdě propagují, cítí potřebu něco podobného nosit a ve skutečnosti se cítit jako součást naší organizace, celku.

Míšu jsme poprvé poznali na mezinárodním táboře (srpen 2009) a poté již lépe na jedné přípravné schůzce v Praze. Již před touto schůzkou za ní stál jiný akční pionýr, který byl jako první seznámen s prvními náčrty. A i přes celkovou abstrakci autorčiných představ se mu tento nápad zalíbil a v celém tom snažení maximálně podpořil. Zde již byl malý krůček k otevřené prezentaci před naší pracovní skupinou.

Nevíme, nakolik byla Míša nervózní, když nám poprvé ukazovala její náčrty a opatrně vytáhla z tašky první verzi ušitého rukávu, ale nikdo v tu chvíli ani na chvíli nezapochyboval o tom, že Koshulka přinese něco neotřelého a nezvyklého do našeho sdružení. Všichni jsme se za Míšu postavili a po důkladné diskusi a troše fantazírování došlo na lámání chleba. Vystoupit s tím před pionýrskou veřejnost či udělat si radost nezvyklým pionýrským oblečkem?

Od slov k činům

Netrvalo dlouho a Míša spolu se svým asistentem Davidem, běhala celý den po Pražských velkoskladech s látkami a hledali vhodnou barevnou kombinaci. Po sedmi neúspěšných hodinách přenášení rolí látek, ignorace základních lidských potřeb a přikládání pionýrského loga jako vzoru výšivky, byla konečně nalezena správná látka. Byl to šedivý kepr, ten nejvhodnější, dost světlý na výšivku a dost přírodní svým téměř čistým obsahem bavlny.

Šedá barva je dost často podceňovaná a na první pohled možná není úplně „přitažlivá“, ale později si většina z nás uvědomila, jak je univerzální a praktická. Prostě jsme si ji zamilovali.

Koshulka stála Míšu spousty sil, desítky a v současnosti už i stovky hodin práce, několik zlomených jehel, propíchané prsty, ba i slzy při zjištěních, které vedly ke kompletnímu přešívání, rekonstrukcím a zkoušení. Díky obrovskému nasazení se však dostavily i nové zkušenosti a později, když byla došita první Koshulka vůbec, také obrovská radost z toho, že dotyčnému sluší a že se v ní cítí dobře. Následovala už jen obrovská vlna nadšení prvních majitelů, pocit hrdosti a radost. Od té chvíle víme, kam chceme jít.